Jak jsem se dostal k focení

Fotoaparát jsem vzal poprvé do rukou ve svých 14 letech. V té době jsem zjistil, že svět kolem nevypadá úplně tak, jak si ho představuji - přemýšlel jsem tedy, jak ho změnit, aby se mi líbil více. Fotografie se staly mým jiným pohledem na svět. Zachycoval jsem na nich svět tak, jak jsem ho viděl já, a mohl ho ukázat svému okolí. 

V té době jsem se začal zajímat o analogovou fotografii - jak vlastně vzniká, co je potřeba pro vyvolání fotografie, a další technické informace. 

Ve své prvotní tvorbě jsem se snažil zachycovat budovy, konkrétně kostely. Ty přesně odpovídaly mému pohledu na svět - barevná okna, krásné klenby, ticho a klid.. 

Několik let jsem se učil fotit všechno, jen ne lidi. Měl jsem tehdy pocit, že lidé jsou to poslední - a nejtežší - co mohu fotit. Proto jsem s fotografováním lidí začal až o několik let později, zhruba v mých 18 letech. Bylo to něco úplně jiného, než fotit statické objekty, ale najednou jsem zjistil, že je to o dost zábavnější a příjemnější, než jsem si celou dobu myslel. 

Začínal jsem s focením na starou zrcadlovku Flexaret, mezi 16 a 18 rokem jsem začal fotit na digitální fotoaparáty. Vyzkoušel jsem několik výrobců a různých typů, až jsem se ustálil u značky Canon, které jsem věrný dodnes.

V současné době fotím především glamour a umělecké akty. Zaměřuji se spíše na ateliérovou tvorbu, kde mohu mít vše plně pod kontrolou.